název: Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
autor: Ladislav Zibura
počet stran: 305
Je dost možné, že ti jméno Zibura zní povědomě, čím to? Je to pětadvacetiletý kluk z Českých Budějovic, který se rozhodl objevovat svět tím nejtradičnějším způsobem - hezky po svých. Procestoval takhle už (mimo jiné) i Jeruzalém a Čínu o kterých rovněž napsal knížku, ale mně se do rukou dostal až jeho třetí cestopis popisující nejabsurdnější setkání s místními a další zážitky.
Co se mi líbilo?
Znáš ten pocit, když dočítáš poslední věty knížky a zdá se ti, jako bys snad uzavíral/a jakousi důležitou kapitolu svého života? Ten pocit, když máš nutkání přelouskat i tiráž? Ano, po dlouhé době jsem se konečně začetla. Než ale začnu vychvalovat do nebes obsah, zaměřím se na formální stránku. O ilustrace, které zpestřují děj tím nejlepším způsobem, se postaralo duo Tomski&Polanski jejiž pestrá obálka tak zaujme na první pohled. Mně samozřejmě taky potěšil hardback, protože si nemusím nadávat za roztřepené rohy obálky. Ačkoliv jsem boom okolo "Prince Ládíka" zaznamenala, v podstatě mě to minulo a nalepila jsem si k jeho jménu pomyslný štítek "Ten zní zajímavě, někdy si o něm něco zjistim". Samozřejmě jsem tak neudělala, dokud nepřijel na přednášku přímo k nám do kina, kde jsem si cestopis vzápětí, naprosto unešená jeho řečí, koupila. Knížku dělá knížkou hlavně Láďův typický sarkastický smysl pro humor - několikrát jsem blízkým citovala nebo fotila jednotlivé odstavce, protože smích prodlužuje život. Vtip se šikovně kloubí s poučnými vsuvkami v kontextu. Líbí se mi, s jakou lehkostí jsou popisovány strastiplné situace a jak nenuceně je čtenáři do žil vléván optimismus (v souvislosti s množstvím alkoholu v kapitolách je užití téhle fráze možná trochu nešikovné). Důvtip a vědomosti místy doplňují krátká zamyšlení a dohromady tvoří celek přesně podle mého vkusu. Z hlediska děje také oceňuji, že ačkoliv je kostra příběhů pořád víceméně stejná, dokáže Zibura vyprávět tak poutavě, že mě to ani na chvíli nepřestane bavit. Všechny mé dojmy bych shrnula větou "V jednoduchosti je krása".
Co se mi nelíbilo?
Snažila jsem se. Fakt jsem se snažila být kritická, ale mermomocí nemohu přijít na nic podstatného, co by mi dojem z knihy kazilo. Možná jen tuším, že jeho styl psaní by se mi mohl přejíst, takže raději zatím potlačím nutkání naběhnout do knihkupectví pro předchozí dvě knížky.
Doporučuji?
Porovnáním délky předchozích odstavců získáte jednoznačnou odpověď.
All the love, Vanes
0 komentářů:
Okomentovat