Ahoj,
odpoledne 10. října se od naší školy rozjel autobus směrem do Francie. Cesta byla plná jídla, poslouchání písniček a pokusů o spánek (no znáš to), ale ranní zastávka pro kafe rychle ten mizerný spánek napravila a my se už dopoledne procházeli městečkem Rouen, což byla taková naše mezizastávka k cíli. Namířeno jsme měli do Nantes, kde jsme byli na týden ubytovaní u našich "korespondentů", neboli Francouzů zhruba našeho věku (a jejich rodin samozřejmě). A protože se jedná o výměnný pobyt, tak na jaře zase ubytuji někoho u mě.
Jak už jsem zmiňovala, cestou jsme se zastavili v Rouen, které se mi ve výsledku líbilo mnohem více než Nantes. Jsem moc ráda, že oproti loňské cestě do Anglie jsme tady dostávali na školní poměry docela často rozchody, většinou minimálně hodinové, takže jsme si aspoň malý kousek města mohli projít sami (a nebo jít nakupovat). Já s kamarádkami zvolila procházku, a tak jsme se couraly úzkými uličkami, fotily krásné hrázděné domky, nakukovaly do roztomilých obchůdků a mě to tam prostě pořád něčím připomínalo Anglii. Zvlášť jeden nádherný obchod vám musím ukázat, jmenoval se Karma a já naprosto nechápu, proč jsem si v něm něco nekoupila...
Další dny jsme strávili v Nantes, ale od šestého největšího města Francie jsem asi očekávala víc. Francouzi říkali, že ve městě a okolí toho není moc pro teenagery a kvůli tomu nebyl ani náš program nějak nabitý (pro nás) zajímavými místy. Je ale možné, že Nantes podceňuji :) Asi nejlepším bodem na programu byl pro mě zámek Mont Saint Michel, který vypadal, jako kdyby Disney zámku z oka vypadl :D Bylo to tam opravdu kouzelné <3
Porovnání aneb Najdi deset rozdílů
Byla jsem ve Francii jen krátce, takže nemůžu tak úplně posuzovat, ale i za těch pár dní jsem si všimla několika rozdílů mezi Čechy a Francouzi...
Francii jsem měla spojenou s takovým tím úžasným zdravým jídlem a pestrou kuchyní, ale když jsme dostávali balíčky jídla na celý den, tak se tam jenom občas někomu mihla mandarinka, zbytek tvořily oplatky, ze kterých přímo svítila chemie a tuny bílého pečiva, vek a toustů. Rodina, u které jsem bydlela já se docela snažila aspoň ty večeře dělat trochu pestré a většinou se na talíři objevila i zelenina, ale většině Čechů se po tomto týdnu už stýskalo po "zdravém" jídle. Francouzi také hodně jedí slané máslo, což někomu chutná a někomu vůbec. Jeden z rozdílů bylo také stolování...Zatímco my všechny drobky necháváme spadnout na talíř, tak tam je potom z talíře vysypali všechny na ubrus a na čistý talíř nandali další část večeře... jo, valila jsem oči
Aby toho nezdravého životního stylu nebylo málo, musím zmínit ještě kouření. To, že dva lidé ze tří ve věku 14-18 let kouří, pro nás bylo dost velký překvapení. Navíc, když se třeba student baví před školou s učitelkou a u toho si zapálí... Pro ně zase bylo překvapení, že u nás to takhle nefunguje. Upřímně se divím, že většina Francouzů byla štíhlá. Celkově mi přišlo, že o svůj vzhled hodně pečují, všichni chodili upravení, holky s fakt krásným makeupem a hezky oblečené.
Ale asi dva rozdíly, které jsme tam my pocítili nejvíc, byla mizerná organizace a neznalost angličtiny. Zatím co my, Češi, se učíme Aj většinou od 6 let, u nich se učí druhý jazyk až v 11, takže lidé našeho věku se tam dokážou domluvit anglicky spíš výjimečně. Organizace byla naprosto šílená, šlo více o neorganizaci a chaos a i když nám učitelky vysvětlovaly, že chaos nastal výjimečně, tak ostatní nás přesvědčovali o tom, že neorganizace je Francii uplně běžná.
Mezi mé další (ne)podstatné dojmy z Francie patří třeba to, že Paul je tam na každém rohu (teď myslím tu pekárnu/cukrárnu, ne nějakého chlapa :D) a i když jsem si tam v Česku nikdy nic nekoupila, v Rouen jsem to stihla hned třikrát za den :D .
"Má rodina" neboli rodina, u které jsem ten týden bydlela, byla moc milá, ale můj "korespondent" hodně nekomunikativní a nespolečenský, takže některé aktivity byly dost těžké naplánovat a konverzace často stála (a nebo vůbec nezačala). Když jsme se ale sešli všichni (tím myslím nás Čechy a všechny naše francouzské korespondenty), byla to sranda. Povídat si (nebo spíš dorozumívat se) bylo fajn. Nejlepší část dne byla vždy jízda busem, kde jsme se fakt nasmáli, ale to se nedá vůbec popisovat a vyprávět :D.
Původně jsem měla v plánu, si každý den napsat pár poznámek, dojmů, část článku nebo něco takového, ale pak mi došlo, v jak velkém afektu bych psala a že by došlo k hodně unáhleným závěrům. Nemůžu říct, že by šlo o něco naprosto úžasného a perfektního, ale rozhodně jsem ráda, že jsem jela, protože sečteno podtrženo jsem si to užila a i ty špatné zkušenosti jsou zkušenosti...
A o to přece jde, ne? O
 |
| Jo, rádi běháme ve fontánách. Běžně. |
 |
All the love, Vanes
0 komentářů:
Okomentovat